Haló, haló – Pohřeb (The Funeral)
René sice svojí popravu přežil, tím však jeho peripetie teprve začínají. Je plukovníkovi nesmírně zavázán, takže na něj musí být opravdu milý. Dokonce za něho vymysleli i lišáckou zastírací historku. Kavárnu přijel po zesnulém majiteli řítit jeho bratr, dvojče. Nad podobností se musí pozastavit i poručík Gruber, až na delší řasy a velice pěkné ruce si jsou podobní jako vejce vejci. A dokonce se i stejně jmenují, jaká to náhoda. Nový René ovšem již není majitelem kavárny, vše ve své vůli odkázal Edit, která náhle může s naprostým klidem rozhazovat naspořené finance. A pořádný ranec jich bude potřebovat již na vystrojení honosného pohřbu. Do kavárny přijíždí pan Alfonse, majitel pohřebního ústavu. V okolí má široko daleko nejlepší pověst. Jeho služby jsou rychlé a stylové. A René si dozajista zaslouží to nejlepší. Přichází ke slovu tedy dubová rakev s mosaznými madly. A rozhodně by neměla chybět ani mosazná jmenovka zdobená stříbrným písmem. Ovšem při ceně dvěstě franků za písmeno by bylo nejlepší tam napsat prosté sbohem. René začíná mít pocit, že organizování jeho pohřbu mu přinese akorát infarkt. Edit si zkrátka prosazuje okázalé poslední rozloučení. Zaplatila si i zvonění, aby se všichni v Nuvionu přišli rozloučit se svým hrdinou. Jen by se nemělo tolik šetřit na faráři, LeClerc je zapomětlivý stařík. A pokud se zapomene na klíče od hřbitova, může to přinést pořádnou polízanici. Zvláště, když je v rakvi ukryta zásilka protitankových min.